Každý druh má rozdílnou tělesnou teplotu, která se odvíjí od metabolismu, tělesné stavbě a prostředí, ve kterém se pohybuje. Avšak pro většinu druhů existují různé limitní hranice, přes kterou se teplota nesmí dostat, jinak dochází k poruchám životních funkcí. Jestliže je teplota příliš nízká, může dojít k hypotermii (podchlazení), což může skončit i smrtí. Podobná situace může nastat i při příliš vysoké teplotě (hypertermii).

Termoregulace

Průměrná hodnota tělesné teploty je pro člověka mezi 35,8 – 37 °C, což je ideální stav pro správnou funkci tělesných orgánů a chemických reakcí probíhajících v organismu. Aby bylo toto teplotní rozmezí dodržováno, má náš organismus schopnost termoregulace, jehož centrum je uloženo v hypothalamu a přijímá informace z tepelných receptorů z kůže a z krve. Z tohoto centra vybíhá síť vegetativních nervů, které ovládají činnost kožních cév, potních žláz, jater a kosterního svalstva. Hypothalamus je také napojen na hypofýzu, která má na starost činnost štítné žlázy a jejího hormonu thyroxinu a také nadledvinek, zajišťující katabolický hormon kortisol) Většina tělesného tepla vzniká hlavně v játrech a také svalovou činností. Rozvod tepla obstarává proudění krve.
V případě, že je teplota vysoká, tak se ji tělo dokáže zbavit pomocí několika jevů, například pocením.Mezi nejteplejší orgány v těle patří játra, ledviny a svaly. Naopak mezi ty nejstudenější se řadí kůže. V průběhu dne však tělesná teplota není stálá a mírně kolísá v rozmezí asi 0,5-0,7 °C. Její zvýšení nastává zejména při fyzické zátěži a po požití potravy, neboť k jejímu využití dochází k chemickým reakcím. Nejnižší teplotu byste si naměřili velmi brzo ráno, asi kolem 5. hodiny ranní a nejvyšší kolem 17. hodiny.

Chlad a hypotermie

Pokud je tělo vystaveno chladu, zvýší se látková přeměna (čehož využívá například kryoterapie), zvýší se svalové napětí, což může vyústit ve svalový třes, který spotřebovává energii. Při déletrvajícím třesu nastává únava potřeba spánku. Během spánku se ale metabolická aktivita snižuje, tělesná teplota se značně sníží (hypotermie) a hrozí umrznutí, k čemuž běžně dochází při poklesu teploty pod 24 °C. Můžeme však za účelem zahřátí využít pohybových aktivit jako poskakování a přecházení.

Teplo a hypertermie

Vždy jsem raději upřednostňoval teplo před chladem. V chladu se i snadněji zraníte, protože jsou svaly ztuhlé. Oproti tomu teplé prostředí je pro svalovou činnost vhodnější a také je lepší pro chemické reakce, které za vyšší teploty probíhají rychleji. Proti přehřátí organismu využívá tělo několik jevů, například roztažení cév, díky čemuž je do okolního prostředí vyzařováno více tepla. Dalším jevem je proudění, kdy proud vzduchu urychluje tepelnou výměnu a opomenout bychom neměli ani vedení tepla. Zatímco vzduch je velmi špatný vodič, tak například voda má vysokou tepelnou kapacitu, což znamená, že umí rychle pojmout naše teplo (nebo chlad). Samozřejmě k ochlazení přispívá i pocení a odpařování vody během dýchání.

Za zvýšenou teplotu se považuje 37,5 °C a tento stav je označován jako hypertermie. Při této zvýšené teplotě se zvyšuje tvorba protilátek. Pokud se však teplota začne blížit 41 °C, měli bychom být už někde v nemocnici v péči lékařů, neboť při teplotě nad 41 °C dochází k poškozování nervových buněk a srážení krevních bílkovin, což vede ke smrti. Teplotu můžeme snížit pomocí látek zvaných antipyretika, mezi které patří třeba acylpyrin.